Život jedné holčinyProstě moje příběhy

Nechoď do lesa

Publikováno 04.05.2018 v 18:02 v kategorii creepy stories/creepypastas, přečteno: 39x

Můj příběh!


Konečně. Je sám. Vzduchem neproudí žádné výfuky z aut, kolem žádné budovy. Posadí se na velký kámen a přemýšlí o všem, co se dneska stalo. Nedostal se na školu, málem ho vlastní rodiče poslali nadobro z domu poté, co u něj našli pytlíček heroinu, který mu vlastně ani nepatřil. Páni, horší to už snad být nemůže.
Kiki. Jen ta mu pomáhala na všechno zapomenout. Teď ale, když záhadně zmizela, zůstal sám.
Louka mu najednou připadala ještě prázdnější, než byla předtím. Vypadala tak světle oproti lesu kolem ní.
Nechce se mu domů. Nechce se vrátit ke starému životu. Ne, on nemůže. Nemůže se pohnout, ani nadechnout. Na okamžik jakoby viděl stín před sebou.
Pak se všechno zatemnilo.
Utíkal. Utíkal hlubokým lesem, aniž by věděl před čím a proč. Už nemůže. Za vteřinu nabere síly a běží dál. Několik větví ho praští do obličeje tak, že z nich má krvavé šrámy. Slyší křik. Ne, tohle nebyl křik. Byl to zvuk, který nebyl schopen identifikovat.
A najednou jakoby ho něco zarazilo. Jako kdyby narazil do skla. Rozcestí. Hell is not heaven, it's just your choice, stálo na ceduli uprostřed. Nechápal, co mu tím chtěla naznačit.
Už takhle mám zkurvenej celej život, řekl si pro sebe a vydal se cestou s cedulí CEMETERY.
Všude bylo zase ticho. Zpomalil krok a snažil se rozhlédnout kolem. Nic ale neviděl. Ani vlastní dech neslyšel. Neměl halucinace, ale připadalo mu, jako by se nacházel ve velmi malé místnosti, která se pořád pohybovala. Taky nečekal žádné růžové místečko plné duhy a světla, když se sem vydal. Jen měl z toho zvláštní pocit.
Někde v keři zašumělo. A zase ten zvuk. Znělo to, jako když se chce někomu zvracet.
Dech se přibližoval a přibližoval, nebyl však jeho. Všechno kolem se začalo točit, až z toho spadl na zem, a všechno mizelo. Měl nutkání znovu utíkat, když slyšel kroky a křupající větve. Popadla ho hysterie, že nemůže nic. Jen nehybně stál s plně otevřenýma očima a nedýchal. Nakonec oči zavřel. Výkřik. Poslední co viděl byla ženská postava s blond vlasy, černým pláštěm a nožem od krve v ruce. Kiki.
Černé tečky po chvíli vyplnily celý prostor, ačkoliv to nebylo příliš rozeznat od světa kolem něj. Jedniné co rozpoznal byl pocit, že už není naživu. Zasmál se zlomyslným hlasem... A zemřel.

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?